A D E
1. Když na pláních se stmívá, zní vytí smrtící,
A G D A E
krb hlídej, moje milá a láduj ručnici,
A G D A E
to v horách smečka hladová už sto let nesmí spát,
A D E
za trest, že snědla pastora, co vlky měl tak rád.
A D
R: V pustejch pláních věčný zimy
E A
bloudí sedm vzteklejch vlků,
D E
nemaj rádi zpěv a rýmy,
A
jsou nervózní jak pes.
2. Když zlatokop si kopne, tak vlkům stoupne tlak,
když kopne potmě do pně, tak vlky trefí šlak,
divoká zvěř, co je k jídlu, hopsá sobě po lese,
jen vlk má nervy v kýblu, nežere a třese se.
R: V pustejch pláních věčný zimy
bloudí sedm vzteklejch vlků,
nemaj rádi zpěv a rýmy
A G#
a pro toho nejmladšího
G F# E
rytmus jako kdyby ani nebyl,
E7
debil.
3. Ty vlky pošle k Pánu prej čistá panna jen,
když nevrátím se k ránu, tak s flintou vyjdi ven,
Mejch kostí spatříš hromádku a sedm vlků kol,
ty kosti seber do šátku, však dřív ty vlky skol.
A D
R: Uposlechla nočních plků,
E A
vyšla spasit sedm vlků,
D E
střelila a za pět vteřin
A
sežrali ji včetně peřin,
C#
jak mohla bejt čistá panna,
G F# E
když mě tolik milovala,
A
v pustejch pláních
D E A
na Klondajku, v zatracený zimě.
Tisk: