A slunce pálí jen (Greenhorns (Zelenáči))

G Rec: Už v noci jsem vyrazil jen v blůze, kalhotách a s párem starejch bot, tam za mnou zůstal San Quentin, kavalec a přestřihnutej plot, a slunce bodá do očí a jazyk bez vody už zdřevěněl a nohy bolí, jakobych nejmíň tisíc mil už šel. C D G R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, C G D G a stínu šmouhu šedivou já táhnu za sebou. Rec: Mně vždycky táta říkal, že jen jedno je nebe, jedno peklo a jeden svět, vždyť ještě včera mně to pastor z bible čet', teď ze lži viním všechny - bibli, pastora i tátu, vždyť jedno peklo opouštím a druhý začíná tu. R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, a stínu skvrnu šedivou já šlapu pod sebou. Rec: Já dávno boty zahodil, když brzdily můj chvat, a v břiše mám snad stočenej ten přestříhanej drát, když náhle v rukou cítím suchej drn a písek, tak už vím, proč, i když slunce zapadá, se zkracuje můj stín. R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, a stínu šmouhu šedivou já tlačím před sebou. R: A slunce pálí jen, a slunce pálí jen, a stínu skvrnu šedivou já zaleh' pod sebou ...