Dan, zvaný "Svatý" (Greenhorns (Zelenáči))

Dmi F C Dmi 1. Když padlo sucho na Queensland a bylo k padnutí, Bb C A sjelo pár volskejch potahů se k tůni smrdutý, Dmi F C A a ještě k zemi nekles' prach s jazyky od bláta, Dmi Bb C Dmi pili tu vodu nevábnou muži i zvířata. 2. Pak každý z vozků proklínal to sucho do dáli, jen Dan, ten stranou vzteku stál, "Svatý" mu říkali, ten k tichosti je nabádal, prý je to boží plán, však dobré konce připraví svým věrným jejich pán. 3. Když občas z volských potahů některý zcepeněl, Danovi táhli dál a dál, prý Pánbůh nad ním bděl, když pak i jeho tahoun pad', Dan neznal hněv a vztek, jen pohled upřel do mraků a na kolena klek'. 4. "Oběť vzals' mi z postrojů, vím dobře, všechno smíš, věřím, dalších tahounů mých že ušetříš," však nazítří zas další zhas', a další, jak čas šel, dál útěchu svou v modlitbách nacházel Daniel. 5. Už o sedmnáct tahounů přišel za ten čas Dan, i pro "Svatého" zdá se to být příliš krutá daň, a když poslední z tahounů vedle jen těžce stál, ve svatých očích Danových divoký zápas vzplál. 6. A jeho ruka hněvivě nabrala k nebi směr, "poslední zbyl, tak si ho vem, sám je mi na prdel," v tom zahřměl hrom, sjel z nebe blesk a liják bušil zem, a v proudech vody ležel Dan tím bleskem zasažen.