Když v Praze v první jarní den naposled zasněží (Greenhorns (Zelenáči))

E A Když v Praze v první jarní den naposled zasněží E A a padá tma na parky, zdi, věže a nábřeží G# A pak hvězdy zablikají šifrované signály D H7 potkávám děje, které se tu kdysi udály E A Zas spěchá nocí stín, jak tehdy spěchával tu E A odnáší do úkrytu vysílačku Spartu G# A ze které odezněla do éteru depeše D H7 pro generála Ingra a Edvarda Beneše E A V tom šeru lehce zaměníš jeden stín za jiný E A tenhleten má hubenou tvář docenta Krajiny G# A v průkazech mají psána jiná jména, jiný věk D H7 jdou jak tři králové - Balabán, Mašín, Morávek A Ami E R: Už zase víčka oken zatemnění sklopilo G# A a písmo vyhlášek se čerstvou krví zalilo G# C#mi a jen těch stínů pár přehlíží jeho výstrahu F# Ami E když od Hradčan se dívá lebka s hnáty na Prahu Nad odboj stáhla se už mračna černá jak smola však občas ještě jedna z vysílaček zavolá směrem na Woldingham, kde je londýnský adresát zprávy, co předal agent A - čtyřiapadesát Dál ale slaví úspěch přepadová mašina postřelí na schodech podplukovníka Mašína a Petschkův palác je do pekla hlavní brána čeká ho stejný osud jako Balabána Jinak si marně brousí drápy hnáty nad lebkou když třeskot pistolí se ozývá pod Terebkou kde se pár kožeňáků hroutí zády ke stěně a Peltán s Morávkem se spouštějí po anténě R: Už zase... V té Praze, kde je smrt už každodenním hostem zní rachot výstřelů v šeru za Prašným mostem kapitán Morávek střílí za své dva druhy je první jarní den, rok čtyřicátý druhý Však přestože z nábojů mnohý končí v cíli je tahle přesila dneska nad jeho síly a když se kožeňáky blíží parkem jako zeď potom i Morávkova zbraň už zazní naposled A mnozí se už cvičí podsypávat hrách těm stínům, co jdou nocí s pistolemi po kapsách a v šeru hledají svou konspirační adresu protože první výsadky už padly do lesů R: Už zase... Když v Praze v první jarní den naposled zasněží a padá tma na parky, zdi, věže a nábřeží pak hvězdy zablikají šifrované signály potkávám děje, které se tu kdysi udály