Mimozemšťan (Greenhorns (Zelenáči))

A Já umím mlčet jako hrob a kácet dříví je můj džob E se ženou tady žiju v horským sedle E7 mám ruce jako lopaty a chlupatej jsem po paty A a nejsem jen tak hned z něčeho vedle Námahu žádnou mi nedá zfackovat v lese medvěda a pak mi ještě za trest meje s chody mám pocit štěstí nesmírný, když dým se táhne z udírny a potrpím si na vepřový hody Tuhle se drbu na noze, v tom zvednu oči k obloze a nade mnou tam divnej ešus visel blikal jak stromek vánoční, bylo to na mě náročný neb pištělo to jak lechtivej sysel D A R: |:S rámusem nad lesem E E7 A neidentifikovatelnej předmět spad' sem:| My s mámou všeho nechali a mažem lesem na skály až na paseku, kde bouchla ta řacha tam oranžovej kouře mrak, kde rozplácnul se lesklej vrak a z něj ven ňákej potvorák se štrachá Měl troje uši, tykadla, měl chobůtek a chapadla a přísahám při fajfce s vlastním tabákem když si tak člověk odmyslí ty tykadla a nesmysly tak něco mezi jezevcem a žabákem Já umím mlčet jako hrob cizí řeč není můj džob tak ukazuju, že jsem jeho přítel zkusím Verstehen sie?, maňana, pak prohrábnu se fousama a tiše šeptnu mámo připrav pytel! R: S rámusem ... Jak zmije syčel klikatá a drápal jako liščata však pevně držím, co jsme jednou chytli teď už tě osud nemine, už roztápí se kuchyně tak povídám mu Ušatej, seš v pytli Já umím mlčet, o to nejde, pod vejvrat se toho vejde očesal jsem vrak a schoval na dvorku, až se to trochu utiší, tak vyndám věci ze skrýší a smontuju si originál motorku. Já umím mlčet jako hrob a kácet dříví je můj džob. V tom velkým hrnci je jen trochu povidel. To řek' jsem vědcům z výzkumu, co pátrali strom od stromu, Nic zvláštního jsem tady v lese neviděl.