Jen ty, má Sázavo (Nedvěd František)

1. V klínu divokých skal, jako šíp letí říčka v dál v peřejích zpívá píseň svou, dnem i noční tmou. Vlnka si s vlnkou pohraje a pak dál letí říčka do kraje, přes hradbu peřejí se tříští, to je řeky cíl. R: Jen ty má Sázavo, ty říčko v klínu skal, kdybych jen k tobě moh, co bych já za to dal. Jen ty má Sázavo, ty říčko peřejí vzpomínky na tebe srdce mé zahřejí. Až z modravých dálek, kouzlo se ztratí, k tobě má Sázavo, syn tvůj se vrátí. Jen ty má Sázavo, až budu umírat, na břehu tvém bych chtěl na věky spát. 2. Pozdravem les jí kyne vstříc a stínem líbá její líc. V sluníčku zatřpytí se jen než odejde den. Tma, když padne do údolí, proud v závoj mlhy se halí, Jen peřeje do noci řvou tu písničku svou. R: Jen ty má Sázavo, ty říčko v klínu skal, kdybych jen k tobě moh, co bych já za to dal. Jen ty má Sázavo, ty říčko peřejí vzpomínky na tebe srdce mé zahřejí. Až z modravých dálek, kouzlo se ztratí, k tobě má Sázavo, syn tvůj se vrátí. Jen ty má Sázavo, až budu umírat, na břehu tvém bych chtěl na věky spát.