Klekání (Nedvěd František)

E A E 1. Už klekání zvoní, už díkú je čas, H7 A E svou hlavu skloní i kraj kolem nás. A E Ukládáš k spánku své oči jak len, H7 A E a v páleném džbánku se probouzí sen. A H E R1: Den končí a stíny se dlouží, A E H7 pak soumrak a z lesú jde chlad. E A E Už klekání zvoní, tak přestaň se ptát, H7 A E proč máš mě ráda a proč mám tě rád. 2. Já poznám tvúj úsměv, já poznám tvúj dech, znám i tvou chúzi, když stoupáš po schodech. Jak před léty voníš, jak před léty spíš, ale před tím než usneš mi řekneš, vždyť víš. R2: Jak před léty stejně mě hladíš, jak před léty tišíš múj hlad, už klekání zvoní, tak přestaň se ptát, proč máš mě ráda a proč mám tě rád. 3. Už klekání zvomí, už díkú je čas, svou hlavu skloní i kraj kolem nás. Spí chasa z mlejna a usnul i chlív, ty pořád si stejná, si stejná jako dřív. R3: Jen stříbro tvých vlasú mě mejlí, vždyť bral jsem si blondýnku snad. Už klekáni zvoní tak přestaň se bát, já vlastně nevím, proč mám tě rád