Zum zum I. (Dobeš Pavel)

G D7 1. Chemie se stala mým hobby, G nepovím vám už, od které doby. D7 Za vesnicí v polích tratím hodiny G a pozoruji chemizaci pastviny, D7 pozoruji jalovice, voly, G jak obcházejí vyvinuté stvoly. G D7 G R: Zum zum zum zum, a nejde mi to do kebule, zum, D7 G zum zum zum, a nejde mi to na rozum. 2. Každý přece ví, že tahle tráva delikátně chutná a je zdravá. Do soutěže přihlásit se nebojím s trávou, která rostla někde na hnoji, přesto tady ovšem roste ladem a skot se vrací do JZD hladem. R: 3. Vyhledal jsem tudíž agronoma, měl jsem štěstí, chytil jsem ho doma. Proč výsledky práce k cíli nevedou, vyčešili předevčírem s předsedou, pak vysvětlil mi všechno fundovaně, tak dneska mohu agitovat za ně. R: Zum zum zum zum, protože když to nejde do kebule, zum, zum zum zum, tak to leze na rozum. 4. Je to tím, že dobytek je hloupý a právě proto mívá svoje roupy. Kdyby četl magazíny, noviny, nedělal by už takové kraviny, s rozesmátou tlamou bral by žrádlo a nikdy by mi ani nenapadlo. R: Zum zum zum zum, že mi to nejde do kebule, zum, zum zum zum, že mi to nejde na rozum. R: Zum zum zum zum, hm ..., zum, zum zum zum, že mi to nejde na rozum.