Song o rakoluský krčmě nad řekou (Greenhorns (Zelenáči))

D Chtěl bych sedět ve vlacích, co jedou bůhvíkam kde jsem jakživ nikdy nebyl, nebo kde to znám poslouchat jak duní tamtam pražců pod koly nad sebou mít usárnu a v očích obzory A7 na který se vylil modrej inkoust dálavy D zčundrat kožich kopců, když jsou v říjnu zrzavý Chtěl bych ještě aspoň jednou projít Zbirožák v uších zas mít Vačkáře a na zádech mít vak vidět znovu kopec Vlasatec v bílý parádě na Zlatým dně vzdát hold Packardově brigádě pít na campu pod Valdekem zlatej rum a grog pak se plížit lesní stezkou krok sun, krok sun krok Chtěl bych vyjet zase v říjnu někam na Střelu kde jsem přišel k reumatismu, hostci, ústřelu čekat dole pod Liblínem na psí štěk a kvil kterej štěkne v sypavištích dog of Baskerwill zamést zase vršek Třemšín svejma tlapama někde v Podmoklech řvát s nalitejma chlapama Chtěl bych zase přelézt plot klíčavský obory rozbít tam svou kytaru a svoje tábory cítit zas jak svážej seno na Muří nohu u silnice do Kozojed chrápat ve stohu sednout si pod brdským sedlem zas na Winter camp a ve skryjských jezírkách si zaplavat pár temp Chtěl bych sedět v rakoluský knajpě na sudu říkat: "Když jsem pobuda, tak já tu pobudu!" vylévat plnej půllitr piva ze skály za ty, co tu s náma nejsou a dřív bývali... Vůbec by toho bylo moc, co bych ještě chtěl kdyby nebylo to svinský slovo "bohužel"... Až tam jednou vyliju to pivo za sebe nedej, dobrej Bože, at' jak mavrud je nebe to bych musel zas potokem až do Radnic jít pod nebesa spacích stromů spacák rozložit zpívat smutný trampský písně, tak triviální u ohně a u piva bejt sentimentální Dej, můj dobrej Bože, ať je nebe nijaký na jehlice stromů at' se navlíknou mraky at leje jak z konve, nebe strašně šedivý jinak totiž odmítám vylejt to pivo svý Chtěl bych sedět ve vlacích, co jedou bůhvíkam kde jsem jakživ nikdy nebyl, nebo kde to znám... Chtěl bych sedět ve vlacích, co jedou bůhvíkam...