O zlaté rybce (Ebenové bratři)

D9 C G 1. Jdu takhle po nábřeží a venku zrovna svítá, D9 a to je realita, a to je realita, C G slunce se zvolna škrábe na věž svatého Víta, D9 a to je realita, a to je realita, F C G vidím, jak u Vltavy ňákej chlap ryby chytá, D najednou zlatá rybka se na udici zmítá, a to je realita, a to je realita. G D C Ami7 D R: Nadlábnout se dosyta, či věřit rybce, G D C Ami7 D kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, G D C Ami7 D je lepší vzhůru lítat, či jít po šipce, G D C Ami7 D C A D9 kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, fikce? 2. Teď je tu situace velice zapeklitá, a to je realita, a to je realita, víme, že zlatá rybka jakási přání skýtá, a to je realita, a to je realita, jenomže co je doma, jenom to se počítá, tak jedna rána nožem, a přání jsou zabitá, a to je realita, a to je realita. R: 3. Jenže takových rybek už měl ten chlápek v hrsti, a všecky slibovaly, a všecky slibovaly, a když se obměkčit dal a do vody je pustil, i s přáním uplavaly, i s přáním uplavaly, česká ryba je kluzká a šupinami krytá, ta ti něco nakecá a člověk se nachytá, a to je realita, a to je realita. R: Nadlábnout se dosyta, či věřit rybce, kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, je lepší vzhůru lítat, či jít po šipce, kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, Ami7 D Ami7 D Ami7 D fik-, fik-, fik-, fik-, fik-, fik-?