Monomania (Heiden)

Černé svinstvo střepy světla přibité, s čirou lahví ctěnou vprostřed stolu. Chladnou rukou horko uvnitř rozlité, zvláštní chtěnou souhrou opět spolu. Noc je nakloněna úvahám a ubité mé smysly snění. Ukrytý, v sobě hledajíc klíč k zahradám tajným. Z porcelánových prstů kape hudba, mi sedře z kůže lidství, tér. Jediná, prokletá snad, že jsi tu pro mě? Se světlem mě rány bolí, dusí návrat ke dnu.