Země slz (Heiden)

Ve spárech mokřin a šedavých blat, v odrazu jezer tak ledově čirých, holé ční kmeny do smutečních řad, zašedlé tváře mtrvých i živých. Tesklivá píseň vody co se dere, skrz srdce hor do dáli se táhnoucích. Ledové kapky tu padají z nebe, přetěžký pohled do slz věčně kanoucích. Země slz - zčernalá duše ve smutném objetí. Země slz - utichlo srdce pod tíhou žalu. Země slz - v peřejích černých, poslední vzepětí. Země slz - pod vodní hladinou, strnulých svalů. Bezelstné oči v hlubině mizí, uvadá slunce, usíná den. Oči tak vzdálené, pohled tak ryzí. Nezazněl výkřik a nezazní sten. Konec je počátek, věčný kruh bytí, cestuje duše do vesmírných sfér. Příliš již tížily okovy žití, marné jsou slzy černé jak tér.