Pravda o duze (Bokomara)

A D E 1. To, že jste zvědaví tak tuze, D A E dnes čistého vám naliji, F#mi Hmi E jak vlastně lidstvo přišlo k duze, D E A no, a já ke své Marii. A G D A R: Já seděl u okna, ostřil dalekohled, G D E A díky ti, Marie, díky za ten pohled. 2. Marie vzala si sklenku mléka a na tři doušky ho vypila, pak na louce se z trička svlékla a přivábila motýla. R: 3. Motýl jí used' na rameno a potom slétl ještě níž, Bůh, když to viděl, řekl: ženo, ty už mě zase pokoušíš. R: 4. Pak rozplakal se marnou touhou a stvořil duhu ze svých slz, je barevná jak motýl s loukou a oblá jako její prs. A G D A R: Já seděl u okna, ostřil dalekohled, G D E díky ti, Marie, díky, A G D A já seděl u okna, ostřil dalekohled, G D E A díky ti, Marie, díky, za ten pohled.