Balada o Adamovi a Evě (E.F.S.)

G C D 1. Jmenoval se Adam, v ráji žil, G D a že byl stále sám, tak smutnej byl, G C D Pánbůh, aby ho potěšil, G D G D ženskou jménem Eva mu opatřil. 2. Měla modrý oči, dlouhej vlas, malinový rtíky a štíhlej pas, oděná byla, pokud vím, jen a pouze zeleným listem fíkovým. 3. Jak ji milej Adam uhlídal, dosud nepoznaným ohněm vzplál, chvíli spolu seděli na trávě, a za chvíli už byla ruka v rukávě. G C R: Adame, Adame, teď v tom všichni lítáme, G D Adame, hochu zlatej, ty jsi tomu dal, G C Adame, Adame, teď v tom všichni lítáme, G D G D že jsi tenkrát hloupě zaváhal. 4. Chyba byla v tom, že Evička měla tuze ráda jablíčka, že ty jabka Pánubohu trhali, tak je za to andělové z ráje vyhnali. 5. Do světa se Adam s Evou vydali a ve světě svoje štěstí hledali, koupili si televizi, ledničku, auto, chatu, kafemlejnek, žehličku. 6. Eva ale chtěla stále víc a víc, kožich z Túzu, hausbót, jachtu - no těpic, že však neměl Adam na zlaťáky důl, musel v práci makat jako ... já. 7. A když přišel ze šichty, chudák hoch, doma tolik práce, že se ztrhat moh', Eva jenom poroučela jako král, Adam žehlil, čistil okna, luxoval. R: 8. Teď s hadrem v ruce nostalgicky vzpomíná, jak mu bylo fajn, když byl v ráji sám, třeba zlatej poklad by teď za to dal, kdyby si zas Pánbůh Evu zpátky vzal. R: R: