Bílý kůň (Ostatní)

Kdysi byl moji láskou kůň bílej jako sníh, bílá hříva mu vlála do všech dětských snů mých. Táta neměl moc peněz, celý roky se dřel, nadělal spousty dluhů, jen aby ho měl. Když pak s běloušem prvně na dostihy jel, na jeho rychlý nohy vsadil všechno co měl. Bělouš běžel tak lehce, jako by vánek val, všechny koně a jezdce za sebou zanechal. Při každém jeho skoku rostla naděje v nás, při jednom ale upad a zlomil si vaz. Táta neřekl slovo, jako socha tam stál a já poprvé viděl, jak se rozplakal. Kdysi byl moji láskou kůň bílý jako sníh, bílá hříva mu vlála na cestě poslední. *