Nemilostná hrana (BPM)

Jedu tmou. Nemůžu zastavit. Kola kočárů se nechtějí za nic vrátit. Do šlehačky zašlý lásky. Do divadla kde jsi jen loutkou na provázky. A proto do tmy, za sny, ořezat dny. A ujet tajně v kapse se třemi kaštany. Je noc. Sova vypaluje bílýma očima do mě strach. Mám dlaně pantomima. Maluju do prostoru petrolejkou tvary. Pod kopyty koní chrastěj kameny a zrna škváry. Klimbám ze strany na stranu v kupé kočáru. Odtahuju samet závěsů a hmatám po ránu. Ale je noc a v ní kočár a kočí bez oka. Dva bílí hřebci a já v šatech z baroka. Odjíždím od balzamovaný milenky a chci pohřbít ty chvíle s ní, jež voní po ovoci. Ideály se třásly jak nemilostná hrana. Noc průvod rakví a noc marná karavana. Mezi útesy jak v kolíbce čaroděj spí. Všechno je ve snu a s láskou pod rakví. A než se rozední... láska se změní v peří a volně odletí. V mramoru noc jak ve skořápce. Leží malá mrtvá děvečka jak v hrobce. Leží malá nahá zubožená žena. Jejíž bledost obaluje zenitová pěna. Leží s třemi kaštany v ranách u močálu. Její malá ústa jsou zkroucena od žalu. Trvalém jako úškleb na posmrtné masce. Ten výraz, co patří smrti jako lásce. Meju ruce od krve u cesty v rákosí. Mám rejhy na tváři od jejích obscesí. A odkud přichází to ustrašené vytí? To smrt nám sype prach na ruční vlnobytí. Ty vraždo, talismane, potopených chrámů. Pečeti co líbám a pečeti co lámu. Mrtvá jsi krásnější, má modrá labuti. Uvržena jsi do zapomenutí!