Modřínů háj (Kahovec Karel)

Je zimní den, sníh oblétá jak tisíc bělásků. I zem je bíle posetá, sníh padá do vlásků. Do vlasů té, co mi ujíždí, už sedá do saní. Její poník má krok hlemýždí, přesto mizí za strání. R: Modřínů háj, modřínů háj s bílou pokrývkou, modřínů háj, modřínů háj se díval za dívkou. On to ví, on to zná jestli vrátí se sem k nám. Modřínů háj, ten ti poví kde ji mám. Ta cesta, kterou odjela, je už dávno zavátá, snad je jen tak nesmělá, proto zpátky nechvátá. Láska má je bázlivá, má strach jet v závějích, zimy jdou, let přibývá, už vlasy mám jak sníh.