Doney Gal (Greenhorns)

G D C G 1. Kdo ví, proč to hříbě tak v lásce mám, D C G stádo mu zbloudilo bůhvíkam. G R: Ať sníh či déšť padá tmou, D G C G já a můj Doney Gal nesmíme snít, stále dál cestou zlou D G C G já a můj Doney Gal musíme jít. 2. V zádech už máme snad tisíce mil, stále jen spolu jdem, neznáme cíl. R: 3. Až z nás jeden zůstane v klínu hor, já ať to jsem, a ne můj Doney Gal. R: