Jeden muzikant (Gott Karel)

Jeden muzikant se do kytáry zbláznil, od bílého rána jen brnkal nic víc. I lásky a flámy, neprožíval s námi, a sám s dívkou být, tak nevěděl co říct. Do strun sáhnul a hrál, byl v té chvíli král, cejch svůj, když pálil do antén. Ze strun stříbrných hřměl vulkán, zněl smích, kvetly náruče chrizantém. On nespal nejed, pořád hrál třeba grátis, jen prázdný kamrlík a mládí to tam. a já se ho ptával, zda má tohle smysl, nemít ani flok, věčně žít takhle sám. Do strun sáhnul.... .....náruče chrizantém. Pak lůžko ve špitále a ticho a prázdno, už málo je času i sil ke vzdorům. Ale ten muzikant pane jó ten si troufal, popad nástroj svůj a utek doktorům. Do strun sáhnul... ......náruče chrizantém.