Jen já vím (Gott Karel)

Jen já vím, kdy muž sténá, a kdy se tmy začne bát, a kdy nový den už odmítá. Proklíná ženská jména, i ta co míval rád, a je tu vrásek síť v tváři vyrytá. Jen já vím, kdy muž pláče, a kdy svůj pokoj zamyká, a kdy slzám jít už nebrání. Tehdy má polštář zmáčen, a bezmocí se zalyká, když v něm lásky hlas už dozvání. Ó ránu zlou a bodnou, způsobí lásky ostrá dýka, ó ostrá dýka. Muž pak sténá, je sám se zradou, a dýka, lásky dýka hlouběj vniká. Jen já vím, kdy muž sténá, a kdy dá hlavu do dlaní, a kdy žít už odmítá. Nechce znát slovo žena a není mu do spaní, straší tříšť lásky rozbitá. Tehdy má polštář zmáčen a bezmocí se zalyká, když v něm lásky,lásky lásky, lásky hlas, lásky hlas. Dozvání. Ó jen já vím, kdy muž sténá. Ó jen já vím, kdy muž pláče. Ó jen já vím, kdy muž sténá. Ó jen já vím, jen já vím.