Pisen pro Martinu (Gott Karel)

Metari snad ze me maji psinu, ze pry zpivam pod balkonem balkoninu a ze na tu svoji pisen pro Martinu koupil jsem si v bazaru starickou kytaru. Na dukaz, ze jeste zije aspon kousek fantazie prisel jsem ti serenadu hrat. Nestydim se tohle rici tvari ve tvar domovnici, ktera hlida tamten tvuj hrad. Nejsem tim, cim byl jsem vcera, zmenil jsem se v grand signeura a svuj sirak odhazuji v dal. V dobe spartaku a fordu zkusi ostri meho kordu kazdy, kdo by se me lasce smal. A proc se vsem ospalym partajim se svoji laskou k tobe netajim? Mam k tomu jednu dobrou pohnutku, mam totiz romantiku v posudku. A tak zpivam pod balkonem: Vyjdi, mila, vyjdi honem, trebaze v tom kousek smuly je, ze do te lasky s Capuletem se mi tady cinzak plete a ze ty snad nejsi Julie. Neslusi se pry dneska basnikum na lyre skladat tuhle lyriku, tak pro vztek vsem jizlivym cynikum koupil jsem v bazaru tu kytaru. A tak zpivam pod balkonem: Vyjdi, mila, vyjdi honem, trebaze v tom kousek smuly je, ze ten, kdo zpiva kantonu pro malou hru na balkonu, snad s de Grieux se presne nekryje.