Tátovi (Gott Karel)

Ten čas táto už je dávno pryč, k mnoha pravdám dal jsi klíč. Otvírám je a z nich cítím zas, ten nádhernej dobrej čas, co sblížil a spojil nás. Ten čas vášnivýho hádání, plnej dojmů, hledání. Můj čas velkejch válek s hloupostí, když říkals mi s noblesou, ty hádky ať k šípu jdou. Ty hádky ať si k šípu jdou, ty války co v nás jsou. Jsou nicotný a malicherný, žabo myší války. Ty války s vlastní závistí, jen spánek chtěj ti krást. Tak hloupoučký, co po nás jdou, co slídí po duších. Přešels táto s noblesou. Co si tím vším tenkrát říct mi chtěls, až teď chápu bohužel. Proto mám teď s Tebou vážnou řeč, chci vrátit ten dobrej čas, co sblížil a spojil nás. Ty hádky ať si k šípu jdou, ty války co v nás jsou. Jsou nicotný a malicherný, žabo myší války. Škoda jen, že tu nejsi táto, slova Tvý cením víc než zlato, chtěl bych ti aspoň píseň za to, tuhle píseň dát. Ty hádky ať si k šípu jdou ty války co v nás jsou. Jsou nicotný a malicherný, žabo myší války. Ty války z vlastní závistí jen spánek chtěj Ti krást tak hloupoučký co po nás jdou , co slídí po duších Přešels táto s noblesou. Přešels táto s noblesou.