Zpívám jednu píseň dál a dál (Gott Karel)

Já když mám v hlavě dálky co mě lekají a vůně pro fialky bouřkou končí pak tehdy sobě sám jsem cizí a za cit jenom výsměch sklízím já zpívám jednu píseň stejně dál a dál Já když má poje zítra délku snad století a na střep chrámu vytráž se pak rozletí když hudba schází v partiturách a nad vším lítá velká můra já zpívám jednu píseň stejně dál a dál Když vítězem jsou jiní a já jsem jen věčný viník a chybí déšť, aby mě smyl kdyby mi šňůr ztěžklých prádlem jsou dnes i na zem spadlé proč vůbec ještě touhu mám tu zůstat dál a dýl Já když pak oněmím bezduchým ovzduším a kráčím po zemi, kam to netuším když ničemu se smějí kolem běžci po ranvejích já zpívám tu svou píseň stejně dál a dál Já když pak oněmím bezduchým ovzduším a kráčím po zemi, kam to netuším když ničemu se smějí kolem běžci po ranvejích já zpívám tu svou píseň stejně dál a dál já zpívám tu svou píseň stejně dál a dál já zpívám tu svou píseň, svou píseň dál svou píseň dál, svou píseň dál zpívám ji dál, svou píseň dál...