Temný stín tam v rohu stál, hm sestra má se vdává,
každý se ho trochu bál, každý si pozor dává,
z jeho očí cítím chlad, tenhle stín mohla bych milovat.
Se smrtí je kamarád, to napsáno má v tváři, nikdo ho tu nemá rád,
že prý štěstí maří, ani já nemůžu uvěřit,
že právě s ním chci žít.
Srdce mý, hoří jasným plamenem,
ty, kdo jsi bez viny hoď kamenem,
po dívce, co ďábla miluje.
Zkouším se marně s city prát asi zasáhl mě černý šíp,
to je ten, kdo se mi do snu vkrad,
chci utéct s ním, snad mi bude líp.
Proč mě Bůh touhle láskou potrestal?
Tak jak dřív radši bych žila dál,
asi to takhle musí být.
Tisk: