To nic (Ebenové bratři)

Krok tam a dva zas zpátky, tak chodí tenhle svět, večer se někam došouráš, a ráno jsi zas zpět. A tak se světem táhnem, a krájíme svůj každodenní příděl, měl jsi málo teď máš víc, a víc toho bude za měsíc, a všecko je to jako nic. Jak nic, jak nic, jak nic, jak nic, jak nic, jak nic. Dřív měl jsi málo teď máš víc, a víc toho bude za měsíc, a všecko je to - jako nic. Ač čteme hodně stránek, a listujeme v nich, a záložky si dáváme, do velkých tlustých knih. A tak jsme stále moudřejší, a zdá se, že jsme u podstaty věci, znal jsi málo, teď znáš víc, a víc toho bude za měsíc, a všecko je to jako nic. Jak nic, jak nic, jak nic, jak nic, jak nic, jak nic. Dřív znal jsi málo, teď znáš víc, a víc toho bude za měsíc, a všecko je to - jako nic. A když to všechno shrnu, lepší to nebude, vždyť žijem tak, jak žít se dá, a staň se osudem. Tak proč se máme trápit, a proč si máme přidělávat vrásky, nech vít vlky na měsíc, vždyť zítra bude o den víc, a ty si řekni - nic z toho nic. Toho nic, toho nic, toho nic, toho nic, toho nic, toho nic, ať vlci vijou na měsíc, vždyť zítra bude o den víc, a ty si řekni - nic z toho nic.