Strom i růže (Hana Křížková)

Tvou rosu chodí slunce pít, když ráno pokoj oblékáš a světlo nocí spěchá zastínit, tvou náruč z květů ospalých. Tmavá modř tvých pohledů, když oknem svůj svět otvíráš, z úsměvu nechám stvořit zahradu, na jejímž konci budeš spát. R. Hledám tě, hledám napořád, nedám tě, nedám, to se vsaď, na mou duši nepřísluší, než se tebou stát a zvát lásku do zahrad, pro které strážcem jsem i já, strom i růže, oba dva. Jak tančí dny, jež provázíš, jsi světlem v jejich pořadí a v lampách, co jsou kolem nábřeží, se tvoje jméno odráží. R. Hledám tě, hledám napořád, nedám tě, nedám, to se vsaď, na mou duši nepřísluší, než se tebou stát a zvát lásku do zahrad, pro které strážcem jsem i já, strom i růže, oba dva. Strom i růže, oba dva.