Stmívání (Matějů Jaroslav)

D Hmi Emi A 1. Vůně tvých vlasů na polštáři zůstala mi, D Hmi Emi A lhát je hřích pro nějž zůstáváme často sami, Emi A D Hmi já ti lhal a teď prázdným stěnám tykám, Emi A D Hmi rád bych spal, místo toho dál si říkám, D G A D D7 víc než lhaní pravda bolívá. G A D D7 R: Nezachrání nikdo z lidí strom co dolů padá G A D D7 to dávno vím. G A Hmi G D A stmívání nezabráníš, Emi A D Hmi Emi A D když je Slunce dál, když je Měsíc blíž. 2. Padá sníh v trávě zazářily drahokamy a tvůj smích vytrácí se spolu s ozvěnami, já ti lhal, jenže kdybych pravdu říkal, stejně dnes bych jen prázdným stěnám tykal, má-li láska zemřít, stejně umírá. R: Nezachrání nikdo z lidí strom co dolů padá, to dávno vím. A stmívání nezabráníš, když je Slunce dál, a stmívání nezabráníš, když je Měsíc blíž.