Nedělní ráno (Bobek Pavel)

kapo II A Hmi E A Zvonil budík, bylo ráno, v hlavě mé byl kámen snad a pod ním tma F#mi E když jsem snídal džbánek piva, ještě zdálo se, že divnou příchuť má. A D A F#mi Když jsem spláchl chladnou vodou z očí sny a z tváře závoj šedivý Hmi E Hmi E řek' mi pohled pouhý z okna ven, že nedělní je den a lenivý. Já cítil dál, že v ústech mám chuť cigaret a písní prošlé noci, tak jsem vyšel ven a díval se jak slunce nový den má ve své moci. A pak mi vánek poslal vstříc tu vůni nedělní, co z horkých oken voní Hmi E Hmi E A a náhle chtěl jsem být zas s tebou, někde za městem ve stínu jabloní. A7 D A R: Já chtěl bych být v nedělní ráno, v chodníku kvádrem žulovým E A A proč divný smutek mívám, to snad se nikdy nedovím. A7 D A Vždyť snad i smrt je méně vážná, než tyhle chvíle nedělní, E A kéž mi zvony ranní písní, na prášek srdce rozmělní. Šel jsem dál tou vůni ranní kolem bílých kočárků a dětských mašlí, pak jsem dlouho stál a díval se na věci, které svět občas krášlí. Snad vrátil se mi zrak a já se pojednou zas díval na svět zpříma, teď už možná tvému štěstí lépe rozumím ač vím, že nejsi má. R: Já chtěl