Ponrepo (Bonsai)

1. Unavené odpoledne střechy kropí, filmový týdeník si vzal pro jistotu dovolenou. Vyžilí donchuani oči klopí, s povadlou růží za svým cílem lezou po kolenou. Uvaděčka do rukávu odevzdaně / zívá /, a pak se zastydí. To si, paní, nesmíte tak brát. oni ho nezabijí, ona se umí krásně smát. R: A čas se pro ně zastaví, až to bolí, jak mu všechno dá. Nevidí, neslyší, ani já nevidím...... 2. Podnájem voní svařeným vínem, podzim mi závidí, že si o něj budu ruce hřát. Hádám se vytrvale s vlastním stínem, copak to nevidí, zítra se může zase hrát, šťastné konce byly, jsou a / budou /, nikdo to nezmění. Můžeš být klidný, světe lží. Zbývá jen požehnání, ať mu to dlouho vydrží. R: To se to krásně usíná, / usíná /, tak jako on se všemu postavím. Další film začíná, konec vám nepovím.... R: A čas se pro ně zastaví, / zastaví /, i když to bolí, jak mu všechno dá. Nevidí, neslyší, ani já nevidím a neslyším...