Proč si říkám (Bonsai)

1. Proč si říkám, že jsem král s trnovou korunou, obývám hrad a jsem v něm sám, / jen myšky na hraní a tucty bílejch paní / v kazajce svěrací mám. R: Mazlím se s tichem a je mi krásně, po zdech si kreslím útržky snů. K ránu mě napadaj' lyrický básně, na dveřích cedulka Nevcházej, stůj. 2. Co asi dělá svěží vzduch, můj přítel jediný, uzavírá kolem mne kruh / a vesele si létá a ubíhají léta /, vlečou se vteřiny. R: Dívám se vokýnkem, jak venku sněží a všude kolem mne je něžný klid. V tichu si vybavím vrcholky věží, pod ně si postavím, co bych chtěl mít. 3. Chtěl bych mít gumu se slonem a papír k přiznání, že všechno bylo nahonem, / slon po papíře skáče a mně se dobře pláče /, když nový den vyzvání. R: Ze stěny mizí útržky básní, tužka se vypsala, rána jsou zlá. Byli jsme veselí a byli jsme krásní, už zase píšu, to, co se má. 4. = 1.