Píseň strašlivá o tom velkém dialogu, který nastal v Čechách léta Páně 1989, ... (Burian Jan)

G D 1. Moje máma říkávala:"My jsme rodina, G my jsme rodina, my jsme rodina, D príma čupr nóbl lidi, žádná spodina, G žádná spodina, žádná spodina." 2. "Vem si, hochu, lopatičku, na písku si stav, na písku si stav, na písku si stav, a když přijdou kamarádi, jen s někým se bav, jen s někým se bav, jen s někým se bav." G D R: [: S Frantou ne a s Karlem jo, G a s Honzou ne, a s Jirkou teprv ne! :] 3. Bortí se mi zámky z písku, já však mám svou čest, já však mám svou čest, já však mám svou čest, nebavím se skoro s nikým, zpívám o sto šest, zpívám o sto šest, zpívám o sto šest. R: [: S Vaškem ne a s Láďou jo, a s Lojzou jo, a s Lubošem už ne! :] 4. Moje vlastní děti praví:"Tati, ty jsi cvok, tati, ty jsi cvok, tati, ty jsi cvok, když furt mluvíš sám, to není žádnej dialog, žádnej dialog, žádnej dialog!" R: [: S Vaškem ne a s Gustou jo, a s Joskou ne, s Milošem tuplem jo! :] 5. Přestaňte mi, děcka, dělat z pískoviště chlív, z pískoviště chlív, z pískoviště chlív, dialog je, když teď mluvím jinak nežli dřív, jinak nežli dřív, jinak nežli dřív! R: [: S Ludvíkem ne, se Sášou ne, s Vasilem ještě jo, s Michalem radši ne! :] R: A s tebou jo, a s tebou ne, a s někým jo, a s každým hned tak ne!