Děti vyrostlý z bot (Černocká Petra)

Máma žila jenom se mnou dvacet mejch let a já až teď chápu, že jí uteklo to hned, když děti odchází, tak se všechno nějak zpřehází. A neměla to lehký, často nebylo kde brát, na nájem a školu, se vším musela se prát, teď mi to dochází, jiné dítě řekne "odcházím". Rf.: Všechny mámy jsou stejný v tom, že nechápou, kam jdou děti vyrostlý z bot, žádný cesty srovnaný už nejsou jim vhod, právo na svý omyly si nikým nedaj brát, raděj si spálí, než by přišly se ptát, kam jdou děti vyrostlý z bot. Mámin starej klavír, na něm na dečce slon, když vybavím si dětství, k němu patřil i on, léta mě provází, možná proto mi nic neschází. Byl se mnou, když jsem opouštěla rodnej práh, a nebejt mě, tak by paty z domu nevytáh´, a teď ho opráším, půjde s tebou, štěstí přináší. Rf. A můžu jenom hádat, kolik jiných žen zná důvěrně tu chvíli, děti řeknou "tak jdem", když dívky odchází, něco s sebou chce si každá vzít. Rf.: Všechny mámy jsou stejný v tom, že nechápou, kam jdou děti vyrostlý z bot, dlouho trvá, než si stoupnou na první schod, právo na svý omyly si nikým nedaj brát, raděj se spálí, než by přišly se ptát, kam jdou děti vyrostlý z bot.