Stoupá dým (Spálený Jan)

Vybíhá potok z břehů svých usychá listí na větvích a stoupá dým, z živých stromů stoupá k nebi dým. Propast je úkryt neznámý, oddělí tátu od mámy, když stoupá dým, když z našich kroků stoupá k nebi dým. Stoupá dým z hranic osamění, pevný, chladný dým, opouštějícím i opouštěným a chladí zvlášť, kde chybí zášť, kde důvod k rozchodu není, kde důvod je pádný smíření sílu dát. Chtěla bys sílu žuly znát, ta vyjde z ohně vítězná, když stoupá dým, když z dobrých roků stoupá k nebi dým.