Modrá proklamace (ČP 8)

D A G D Na ná na, nananá na na D A Nejmilejší úsměv na oči G D no a tím končí jako začíná D A modrou proklamaci poslaných pohledů G D tiše vnímá a ukrývá. D A Trochu nejistoty z ranních zpráv G D jako se blýská, zatím nehřímá D A G D do ucha mě potom líbá, obavy odmítá. Tvůj úsměv to byl, trochu jsem pochopil, pak ještě jeden a ukázal mi cestu. A ten, který chtěl, aby mě ovládal, křikl za mnou slova, plná starostí: Kam si myslíš, že tvý cesty jdou, nejsou naše, přivedou tě na zcestí sám zapomněl si všimnout, že ve své ruce držím tvou. Uvěříme-li téhle minutě, pak naše budoucnoust bude skvělá chytneme se spolu do dvojic a naši přítomnost nelze ignorovat. připravte se , že se budem ptát, po smyslu věcí, které všechno ničí, to ráno bude stejné, jen ta vůle bude znát. Na ná na...