Antelao (Epy de Mye)

Padá po studených stěnách a rozedraných skalách sníh stojím v nekonečných mracích vítr sílu ztrácí v nich bolí mých vzpomínek tváře jedno jméno nese kříž bílá nad horami záře přitahuje k sobě blíž. Voní rozpukané spáry jako kdybych dávno dých dlouhé výstupy a pády naposledy v horách tvých stačí někdy chvíle krátká pod nohama zrádný bod římsa najednou tak vratká a kamení doprovod. R: Duše nám přimrzly k horám každý blázen má ve výškách svět naproti času ti volám smrt jen kývne a už není kam zpět. Duše co přimrzly k horám vysoko nad nimi sní rok co rok přicházím zdola naslouchat hlasům co ze skály zní.