Závist (Folklok (Taboo))

Mám nárok chtít víc Mám málo nechci nic Mám nárok přejit hráz jít druhou stranou Ze všech lidských postelí vstávám z rána v neděli A vcházím do chrámů vždy hlavní branou Jsem vlaků průvodčí Jsem svá a málo čí Přijíždím když dech se povážlivě krátí Provázím vás ulicí má cesta končí márnicí Jenom tam má síla svoji sílu ztratí Jsem s vámi v myšlenkách Všude, kde je a není strach Mou maličkost si s sebou lidé vláčí Oblečená jako v snách lidskou lásku na rukách Ulicemi měst v záři hvězd kráčím. Přede mnou nejste bez viny Jsme všichni z jedné rodiny Já můj bratr Strach i sestra Nenávist V hodině zítřků svítání nad vaší hlavou uháním I v samotě je s vámi vaše Závist