Dívka z Cheyenne (Grošáci)

recitativ: Byl už podzim. Kam slunko pohlédlo, zlátlo javorový listí a já se vracel sychravým ránem domů po létech bojů pod vlajkou Spojených států; po Iétech válek hrůzy a vraždění. Hlavou se mi honily děsivý vzpomínky a já přemejšlel o tom, jestli na to všechno budu moci jednou zapomenout. Jestli mám právo se ještě někdy smát. Najednou jsem zjistil, že stojím; stojím uprostřed vypálený indiánský vesnice. Přede mnou v šatech posetejch ranami šavlí Ieží malý ještě ubrečený indiánský děvčátko. Poprvé v životě jsem měI slzy v očích. Poprvé v životě jsem se styděl za svou zem, za lidi kteří nosili její znak a kteří mluvili její řečí. Ne kvůli tomu děvčátku, ale brečel jsem nad tím, nad čím vším musí vJát vlajka týhle země, na který je i tvá krev, malý ubrečený děvčátko z kmene Cheyenne. D Hmi G D Čím voněl dým v tvém týpí dívko z Cheyenne G A7 nůž zbarvil čerň tvých copánků D Hmi G D tady končí sny já vím zjara zvonky vyklíčej G A tam kde brouzdal trávou pár tvých opánků. G A7 D G Bílý máš pléd motýl do vlasů ti slét D G D chce ti říct dívko z Cheyenne. G A D G Máš v očích zášt vždyť nosím stejnej plášt D G D odpustíš dívko z Cheyenne. Pláčem umazaná tvář a víčka zavřený a talisman co poví kudy jít že byl jen falešnej lhář to už víš a sevřený ústa šeptají že dýl chtěla jsi žít že zvonků věnce plíst znát v horách každej list poslouchej dívko z Cheyenne. Krajem zní tamtamů chór nebe obléklo si flór usínej dívko z Cheyenne. Až přijde někdo z vás tam do těch tichejch míst kde šumí říčka plná kamení tam kde končí jezer hráz uvidíš zvonky kvést a ze dvou kůlů kříže znamení stůj ona spí jenom zlý o nás ví spoutaná dívka z Cheyenne. Dej jí můj vzkaz bude se jí dýchat snáz :Pozdravuj dívku z Cheyenne: