Cestou z Mlejna (Lešner Jeroným)

Tak trochu svítá zimní ulicí jdem spolu domů z flámu město je zasypáno krupicí sedáme na fontánu a jak tak přimrzáme na žulové kvádry tuhnou nám rysy, nohy dřevění cítím, že tělo mé je velká hrouda sádry nad kterou zvolna ztrácím velení Není to vůbec snadná profese být sochou na fontáně hlava byť dutá hned se pronese a místo jater zbyl jen kámen sice už od dětství jsem chtěl mít vlastní sochu chtěl jsem se dát za úplatu vysochat teďkon´ však vprostřed kašny trčím jako v lochu ať je únor, říjen nebo listopad A milá čeká doma třetí rok hledá kde jsme sešli z cesty prošla už celé město včetně stok přitom tvrdnem na náměstí vím, že nás milá na té kašně jednou pozná lekne se a změť písmenek zakřičí jó, holka, od doby věstonické platí pravda hrozná že sochy jsou jen zkamenělí pařiči