Nic není náhlé (Nedvěd Jan)

Ami 1. Až jednou poznám, že dny mé, jak kaluže podzim, že mé roky už počítá čas, G7 a že kytara v koutě už jen jako stín Ami nějak ztrácí a odmíta hlas, až jednou poznám, že nic není rychlé a náhlé a rozum nad vším se staví a bdí, chtěl bych se vyrovnat s myšlenkou jakési bolesti, o níž srdce mé mluví a ví. C R: Všechny ty vrásky a nervy a pláč Ami a zoufání spravedlivé F to vy jste to na mně, vy zavinili, Dmi Emi Ami je teď na kraji, je srdce mé. 2. To vy jste mě brali a smáli se mně a seli semínka s nedůvěrou, a já jsem se snažil žít v průměru dne a řekl: všechno mi neseberou. A vy jste mě brali i to, co jsem mohl, a mně je hanba, že jsem se dal, a tak bych chtěl, abych na nebi s vámi z očí do očí jednou stál. R: +1. R: