Užovka (Nedvěd Jan)

A 1. Když jak užovka si přijde den, znáte to, nechce se vstát, a zipy spacáků jak vodu kmen rozevře, E7 někdo začne hrát, D taková přenádherná vůně dříví hořícího A pošimrá ti nos, E7 jak první kroky v trávě studěj', A to jak vyšláp' sis do rána bos. 2. A první písnička a první čerstvej smích, první paprsky a stín táhnou se z korun stromů v jasnejch přímkách a přes ně k nebi letí dým, a člověk pochopí, proč rána tichý jsou, to z úcty k světu snad, ty rozhlížíš se, málem by sis sednul, jak to tu máš rád. D R: Když po kopcích se probouzí svět, A ty balíš, když jsi něco sněd', E7 A u trati trháš první kytku, dáváš holce, však ona ví, D a první vlaky, prvních tunelů chlad A a první výhybka, tajně zkoušíš si hrát, E7 A a první zakopnutí o ten pražec navíc, jak ses' zapovídal, D a první hlasy ptáků v komínech skal, A lavičky na nádražích, kde pohledy jsi psal, E7 A závratě z viaduktů, kde mě to vždycky láká zkusit se vznést, D a první zátočiny stříbrnejch řek, A po stráních stáda, tichej mlčící vlek, E7 A a telegrafní dráty, co se před tunelem sehnou trochu níž, D setkání s kamarády ze vzdálenejch měst, A navzájem píšete si adresy cest, E7 A tu a tam káně krouží, hledá v poli myš, no, má asi hlad, D a čapí hnízda a měď kostelních střech, A zákryty vinic, nápisy na starejch zdech, E7 A hřbitovní rozvrzaný vrátka a pan farář spěchá přes náves dál, D A E7 A D A E7 A tududu ...