Vrány (Nedvěd Jan)

Hmi 1. Když mlha kvečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny G Hmi naposledy kreslí, kreslí mezi mech, D A Hmi Emi a vůně hořícího jehličí, to jak na ohýnku čaj si vaříš, Hmi F#mi Hmi do písniček provoní ti dech. 2. Opřeni o stromy a na kamenech sedíme a zpíváme o rose na kolejích a o kouzlu všech tuláckých rán, kdy člověk nemusí nic, jenom prostě bejt a koukat, jak je pěknej svět, a hlavně: není sám. D A Hmi R: Písnička pohladí ti otevřený rány, Emi F#mi Hmi poslední dobou ňák je toho na nás moc, D A Hmi kdekdo sbírá jen jak v polích setbu vrány, Emi F#mi Hmi a tady plameny ti dávaj' dobrou noc. 3. A dlaně do potoka ponoříš, pohladíš uhlazenej kámen, nevím, jak vám, mně tohle připomíná křest, a ruku na čelo si položíš a kapky po tváři ti stékaj', jak někdy pěkně umí život vonět, kvést. R: Hmi *: Když mlha kvečeru se zvedá a slunce dlouhý stíny G Hmi naposledy kreslí, kreslí mezi mech ...