A
1. Noci pod ochranou hvězd
a z cesty po tvém těle bílý proužek stéká,
někdo říkal, že snad láska,
a já, že před půvabem ženy rozum smekám.
R: Má smutná lásko, má nejhezčí, má jen,
jsi bílé ráno, večer zčervenalých jmen,
D A
my měli se tak krásně.
Když řeky spojily nám něžnost na vlnách,
jsi voda, co pramení tam, kde leží strach,
D A
my měli se tak krásně.
2. Noci pod ochranou hvězd,
kdy dlaně v květech voní lásce, co se svléká,
a kůže vzrušená až moc,
jsi moje nejvíc, prst už na tvé ano čeká.
R:
3. Noci pod ochranou hvězd
a v jejím stínu spolu usnula teď láska,
moje ruka tichá v klíně
a pár tvých vlasů, so mně na mé tváři laská.
R:
Tisk: