D
1. Jdem světa kraj a zejtra třeba zpátky
dál sem a tam, všechny cesty jsou nám krátký,
E A D G A
i když plný překvapení jsou a nesnází.
D
Jó, přijde den, kdy vyletěl bych z kůže,
však pocit mám, že děláme, co můžem,
E A D
když naše fidli fidli nás provází.
A D
R: Máme prej zdravý ruce, ale obě pouze levý,
A D
práce nám překáží. Věř, ten,
A D
kdo ty fámy o nás šíří,
E A
neví, nám že jen křivdí touhle lží.
D
Já nechtěl mít nikdy přeplněný sýpky,
mým pokladem jsou tyhle starý skřipky,
E A D G A
nám vlastně na tom světě nic neschází.
2. Jó, třeba hned od pondělí k pátku
rád dívkám hrál bych s chutí na památku,
pak ještě kytici jim dám do vázy.
Jen začnou hrát, tak vonět začnou růže,
já pocit mám, že děláme, co můžem,
když naše fidli, fidli nás provází.
R: