Feleena z El Pasa (Tučný Michal)

E 1. Z vojenské stanice, tam poblíž hranice, H7 Mexičan Joy svoji černovlasou ženu měl a domek hliněnej s malými okny, E z kterých mu mávala, když kolem s patrolou jel. Dítě spolu měli před Květnou nedělí E7 A a vítr dětský pláč svou písní přehlušoval. E R: Ústa s barvou vína a jméno Feleena H7 E té dívce mexické osud tam do vínku dal. 2. Když malá bývala, vždy ráda sedala na kopci odkud vídávala z El Pasa zář a vítr z večera plný těch světel šeptal jí do svění a chladil jí horkou tvář. Jak poníka laso táhlo jí El Paso a tátu prosila, aby ji tam někdy vzal. R: E 3. A roky letěly, děvče už dospělý H7 rozhodlo se, že chce jenom v El Pasu žít. Otec když tvrdě spal, vzala svý šaty E a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt. Tam život začíná, červená kantýna E7 A její smích orchestr honky - tonk přehlušoval. R: 4. Už není nevinná číšnice Feleena, už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná, zná sliby pastorů, zlato prospektorů a při tom se jí o jedný velký lásce zdá. Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty muž, kterej jinej než ty, co dřív znala se zdál. R: E 5. Oči plný něhy a divný příběhy H7 vyprávěla a hned neříkal, že ji má rád, písničky o koních, balady z farem E s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát. Teď život začíná, cítila Feleena, E7 A po pláních chodili a vítr s nimi se smál. R: 6. Z vojenské posádky dal se s ním do hádky chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl, zvuky dvou výstřelů zazněly nocí, ale jen jeden z těch výstřelů měl správněj směr. Stýská se Feleeně v červený kantýně, on rychle odjížděl, když měsíc za mrakem stál. R: E 7. Náboje u pasu, čekali v El Pasu H7 v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát, v sedle se naklonil tak nějak stranou E a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát. Konec je naděje, na všecko pozdě je, E7 A Feleeno neplač a směj se jak já jsem se smál. R: 8. Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla a zas se ozvala smrtící série ran, růže z jejích vlasů k pasu mu padla a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran. Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích, vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal. R: