Vzdušné zámky (Tučný Michal)

Když obloha zvoní jarní náladou probudí se ve mně dobrodruh, násilník a snílek a pijan něžných chvilek téměř vyhynulý druh. Přestože mi vadí rámus výfuků já jsem autem jezdit nepřestal. Dál od štace k štaci, tak jako tažní ptáci ze svých písní stavím dál: vzdušné zámky plné příběhů, které jakobych žil, i když trochu jsem snil a kam jen dohlédnu mám své vzdušné zámky z tónů toulavých, které mi připomenou, že kdesi za ozvěnou se náhle rozplynou mé vzdušné zámky Nikdo přece nemá patent na rozum i když to tak někdy vypadá já se raděj přiznám, že ne ve všem se vyznám a sen je všechno co se zdá. Tak i kdybych měl fůru jiných možností nikdy bych to s ničím neměnil. Zpívám tak jak žiju a žiju tak jak zpívám jenom abych postavil: vzdušné zámky plné příběhů, které jakobych žil, i když trochu jsem snil a kam jen dohlédnu mám své vzdušné zámky z tónů toulavých, které mi připomenou, že kdesi za ozvěnou se náhle rozplynou mé vzdušné zámky vzdušné zámky plné příběhů, které jakobych žil, i když trochu jsem snil a kam jen dohlédnu mám své vzdušné zámky z tónů toulavých, které mi připomenou, že kdesi za ozvěnou se náhle rozplynou mé vzdušné zámky