Hádka sester (Landa Daniel)

RÓZI: Agnes, vzbuď se, otevři oči! Není to Ostrovan, je horší než lid. Každou chvíli sem otec vkročí, to pak by nenašel do smrti klid. AGNES: Nemůžu přece poručit citu. Tys neviděla ten temný zrak. RÓZI: Nesmíš propadnout černému mýtu! AGNES: Můj cit se nevzbudil přece jen tak? RÓZI: Agnes, Agnes, kam jsi oči dala, komu jsi to duši zaprodala! Černá, černá je řeka osudu. Nedělej našemu rodu ostudu! Hezký, hezký jsou i jiný muži. Místo jedu přinesou ti růži. Kolik, kolik jich jen tvou ruku chtělo. Vraždili by pro tebe, jen kdyby se to smělo. AGNES: Kašlu na všechny, kdo pod oknem stoji. Jako psi se trapně o kost rvou. Chci jen toho, kterého se bojí. Jen on získal přízeň mou. RÓZI: Ten muž za odměnu smrt do města nosí. Nic o něm nikdo neví, má šat žebráka. Pusť ho z hlavy, tvá sestra tě prosí! Ty nejsi žena lecjaká. Agnes! AGNES: Rózi! Jestli mě máš ráda. Nech můj osud jenom v rukou mých. RÓZI: Vina, vina i na mou hlavu padá, že já ráda splním to, co máš na očích. OBĚ: Sestry, sestry vždy při sobě stojí. Umřít může jedna pro druhou, stejná, stejná, stejná krev nás pojí. AGNES: Já mam ráda sestru svou. RÓZI: A já zas tu svou.