Nekonečný kruh (Čekání na Godota) (Bokomara)

Ráno má pod víčky drcenou skelnou vatu skrz ní se rozhlíží jak zfetovaný Bůh marnivě svlečený do námořnických šatů je obzor modrobílý nekonečný pruh málem už u cíle a vítr svůj směr mění přímka je křivka pravý úhel pravý není cesta se stáčí jako nekonečný kruh Kdo čeká od ledna jestli zas přijde leden s úžasem na hodinách které bijí čtvrt sám sobě skousne roubík namazaný medem život mu neprodlouží žádná cizí smrt někdo se dotýká a někdo ještě žije štítivě čistou ruku jiná ruka myje na konci kruhu kdosi kdesi sirkou škrt Z jiskry za vesmírnou lodí se v slunci nové světlo rozhoří obkročmo nad hrobem rodí na dně jámy hrobník kleště přiloží jáma je malá naděje nad námi modřín ještě je vysoký modřín vysoký modřín což se tak oběsit na pásku od džín? Síla už chybí a i srdce nějak změklo v tom věčném nekonečném kruhu bolestí uhasit moře vzkřísit smrt podpálit peklo kdo tohle zkoušel může mluvit o štěstí i slečna Nevinnost je dávno vdaná paní stále má srdce čisté pulzující v dlaních s ním se jí dobře vstává ale špatně spí Jen ti co svoje lásky vykupují zradou chtějí mít nad postelí růženec a kříž pečlivě zamknou svůj dům ti co nejvíc kradou pes vrtí řetězem a pták objímá mříž možná už zítra spatří slepec tu svou duhu na kterou čeká roky v nekonečném kruhu cest je přímá jen ten kruh je blíž a blíž