Říkalas' jen zavolej (Náplava)

A E A E A R1: Říkalas': jen zavolej, bylo to hrozně fajn, D A Hmi E říkalas': jen zavolej, až se budeš cejtit sám, D A E A říkalas': jen zavolej, až se budeš cejtit sám. A C# F#mi D F#mi C# F#mi 1. Poslední pusa, čau a měj se, zas šlapu ránem zpět, D A E A v hlavě mám jen tvoje číslo: dvacet čtyři nula pět. 2. V tom mokrým ránu mi připadá, jako by umřel svět, ještě že mám to tvoje číslo: dvacet čtyři nula pět. R2: Nikdy zpátky nevolej, ty chvíle už se nevrátí, život umí bejt i zlej, to každej časem pochopí, život umí bejt i zlej, to každej časem pochopí. 3. Loudám se městem sem a tam a pak se odhodlám, že to číslo, cos' mi dala, ještě tohle ráno zavolám. Rec: Haló, haló, kdo je tam, hlas se mi začíná chvět, pane, to je asi omyl, já volám dvacet čtyři nula pět. R2: R1: