Do peřejí (O5 a Radeček)

Do peřejí dopadá déšť, voda je krásně bílá narození uvěří v lež, že na zádech mají křídla Je to stín, tíha mých ramen, odcházím znaven spát opouštím to, co by chtěl každý, co mělo mě navždy hřát Odcházím dobývat ráje pravdu lhát, v chůzi spát, už nemám zájem Spouštím člun do chladných vln volným pádem sám svým pánem končí sen a nový den už se zvedá Nesmím se bát zapomenout, co nedá se vrátit zpátky když nejde stát, musím se hnout a přidat zas nové řádky Všechno mám, jen slova mi chybí, co bylo by kdyby se ptám Nevnímám s jak velikou chutí před davem utíkám Přes den spím a večer vstávám v nočních hrách cítím strach jak šimrá záda V holých zdech pění krev, ticho se vkrádá jak zloděj stáda otvírá a do mých ran dveře hledá tak třikrát sláva a s novým dnem na můj sen prach si sedá