Až se vrátím domů (Šťáhlavský Jindřich)

F B Ona byla tak milá, B Gmi smála se ráda F Dmi já jsem s ní omlád Gmi B C o hezkejch pár let F žít bylo krásný B Gmi F a přálo nám štěstí Dmi až na toho chlapa C F co změnil můj svět. R: Když soudce mi říkal: vy zabil jste muže, já pochopil rázem, že na dno jsem kles. Kde jsou tvý vlasy, kde je tvá kůže, kde je tvá láska, kde já jsem dnes? Je nás tu hodně, stýskání bolí, je nás tu hodně, přece jsem sám. Hlasím se číslem, teď nemám jméno a ty jsi jediná, kterou snad mám. R: Když soudce mi říkal: vy zabil jste muže, já pochopil rázem, že na dno jsem kles. Kde jsou tvý vlasy, kde je tvá kůže, kde je tvá láska, kde já jsem dnes? Teď každej tvůj dopis voní tou lípou, co na dvoře máme, kde moh´ jsem tě hřát, přiznám se, žárlím, i když mi píšeš, že budeš mi věrná, že nemám se bát. R: Když soudce mi říkal: vy zabil jste muže, já pochopil rázem, že na dno jsem kles. Kde jsou tvý vlasy, kde je tvá kůže, kde je tvá láska, kde já jsem dnes? Až vrátím se domů za dlouhý léta, políbím hlínu, kde jsem tak rád hladil tvý vlasy jak koňskou hřívu a v náruči moji pak zas budeš spát. R: Když soudce mi říkal: vy zabil jste muže, já pochopil rázem, že na dno jsem kles. Kde jsou tvý vlasy, kde je tvá kůže, kde je tvá láska, kde já jsem dnes?